klub mladého diváka.

26. dubna 2015 v 0:43 | Ela
Od prosince chodím se skupinkou svých spolužáků do Klubu madého diváka. Zatím jsme viděli pět představení, a tak jsem se rozhodla o nich napsat. Chtěla bych vám poradit na co zajít a čemu se radši obloukem vyhnout.

Kurz negativního myšlení
Jako první jsme byli na norské hře Kurz negativního myšlení ve Švandově divadle.
Ta spojuje prvky psychologického dramatu a sarkastické černé komedie. Hlavním hrdinou je Geirr, který měl před lety autonehodu a je upoután na invalidní vozík. Jeho žena ve snaze zachránit manželství pozve skupinu tělesně postižených. Geirr se však postaví na odpor a akci bojkotuje. Během jedné noci tak dochází i rozličným sebedestruktivním hrám mezi postiženými a ,,zdravými".
Musím říct, že hra se mi opravdu líbila. Černé komedie mám opravdu ráda a tahle měla vcelku zajímavý námeť. Vše ještě zlepšovala skvělá hudba. Hlavní hrdina byl velkým fanouškem Johnyho Cashe a mimo něj zazněli i Deep Purple, The Red Hot Chilli Peppers nebo Iggy Pop.

Ujetá ruka
Druhá hra, kterou jsme viděli byla opět černá komedie, tentokrát od Brita Martina MDonaugha.
Zápletka hry se točí kolem drsného chlápka s pistolí, jenž přijíždí do malého amerického městečka hledat ruku, kterou mu kdysi zlovolně nechali oddělit od paže vlakem.
Ujetá ruka byla ještě o dost ,,černější" než Kurz negativního myšlení. Obsahovala narážky na rasismus, školní masakry, pomstu, odpuštění, obchodníky snad se vším... no prostě asi všechno, co by pravá černá komedie měla obsahovat. Až se stydím, jak často jsem se smála, ale některým hláškám prostě nešlo odolat.
Jediné co mi vadilo, bylo špatné místo. Byli jsme v Činoherním klubu, a to v pravo na balkóně. Vzhledem k tomu, že se převážná část představení odehrávala vpravo (jeden z hlavních hrdinů byl připoutaný k radiátoru), skoro nic jsem neviděla. Vážně mi to bylo líto, protože jinak se hře nedalo nic vytknout. Pokud jste fandové černé komedie, vřele doporučuji!

Jak jsem se učila řídit
Na tuhle komorní činnohru jsme byli v divadle Troníček, o kterém jsem dříve nikdy neslyšela. Děj hry se odehrává v Americe v šedesátých letech a představuje jakousi zpověď dívky, která vzpomíná na dobu od svých dvanácti let až po nástup na univerzitu. Významnou roli zde hraje její rodina.
Hned na začátku mě zarazila jména hlavních hrdinů. V téhle rodince totiž přezdívky dostaly podle svých genitálií a dalších intimních míst. Takže tu byl strejda Pták, ,,plochá nádhera", bratranec Em Ká - Modrý koule. No musím říct, že tohle mě nepobavilo, spíš odradilo a zbytek hry nebyl o mnoho lepší. Neříkám, že hra byla vážně špatná, některé části se mi moc líbily, ale celkově se mi nelíbil ten námět a čekala jsem větší zvrat na konci.

Vratká prkna
Dále jsme byli v Ypsilonce komedii z divadelního protředí, Vratká prkna. Hlavní roli zde hrál Jiří Lábus s Jaroslavou Kretschmerovou a byli vžně dobří. Celková hrá byla dobrá, chvílemi zábavná, jindy až příliš zdlouhavá.

Zrada
Na téhle hře jsme byli ve čtvrtek. Jde o netypicky koncipovannou hru, ozvláštněnou experimentální prací s časem. Námmětem je mimomanželská aféra a její skandální odhalení.
Tohle, věčně omýlané téma, mě bohužel nazaujalo a u dialogů jsem se také nudila. Líbilo se mi sice zpracování a práce s projektorem, ale přesto bych tuhle hru označila za nejhroší z výše uvedených.
 


Komentáře

1 barlie barlie | Web | 28. dubna 2015 v 21:17 | Reagovat

Do divadla bohužel moc nechodím a je mi to líto, doufám, že už se tam konečně někdy dostanu :D
Černý humor asi moc ráda nemám, tak nevim jestli by mě to bavilo, ale teď jsi mě prostě naladila na to divadlo :D nějakej muzikál nebo komedii to bych šla :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.