Srpen 2015

the martian.

30. srpna 2015 v 22:53 | Ela |  Books

Knížku Marťan od Andyho Weira jsem dočetla nedávno. Od začátku do konce jsem se opravdu bavila. Myslím, že už první věta knihy - ,,Jsem v hajzlu." musí každého zaujmout. Hlavním hrdinou je sympatický Mark Watney, který se na poměrně dlouhou dobu stane jediným obyvatelem Marsu.

Během mise na Mars botanik a strojní inženýr, Mark Watney, málem zahynul v prašné bouři. Posádka, v domění, že je Watney mrtvý, odletí. Ten, má k dispozici jen omezené zásoby a tak musí využít své veškeré znalosti a důvtip, aby přežil a dokázal se spojit se Zemí...

"Maybe I'll post a consumer review. "Brought product to surface of Mars. It stopped working. 0/10."

Nápad na knihu je skvělý. Autor se snažil, aby byla co se týče technologií, co nejrealističtější. Jeho otec je částicový fyzik, on sám vystudoval informatiku a kvůli knize se věnoval pečlivému výzkumu astronomie, orbitální mechaniky a historii vesmírných letů. Kniha sice obsahuje spoustu vesmírných a technických detailů, což by leckterému laikovi mohlo přijít nudné, ale zároveň je tam plno vtipných momentů, které celou atmosféru knihu trochu odlehčují.

Andy Weir ji nejprve zveřejňoval po kapitolách na svých internetových stránkách, a poté na žádost nadšených čtenářů knihu vydal. Líbí se mi, že je psaná formou Watneyho deníku a zároveň je prolínána částmi, které se odehrávají na Zemi nebo ve vesmírné lodi zbytku posádky, zkrátka obsahuje věci, o kterých Watney nemohl vědět. Knihu bych sice neoznačila za jednu z nejlepších, co jsem kdy četla. Ale rozhodně to bylo něco úplně nového, originálního a zábavného!

Už se opravdu těším na film s Mattem Damonem v hlavní roli, který by měl jít do kin v listopadu. Viděla jsem trailer a vypadá to vážně skvěle.

the little child inside me.

25. srpna 2015 v 23:00 | Ela |  Movies

Rozhodla jsem se s vámi podělit o pár pohádek, na které se i po letech ráda dívám. Jako malá jsem viděla spoustu pohádek a filmů pro děti, ale většina z nich mi teď připadá stupidní a zkrátka je nemůžu je vystát. Proto jsem se rozhodla napsat o pár pohádkách, které jsem si zamilovala a líbí se mi pořád.

Lví král je rozhodně moje nejoblíbenější pohádka. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem tuhle disneyovku viděla poprvé, ale určitě už to bude pěkná řádka let. Pamatuji si, že jsem byla opravdu malinká, když jsem poprvé viděla tenhle úžasný příběh prostřednictvím našeho videopřehrávače. Tu kazetu pořád máme doma a já se na ni jednou za čas podívám. A co se mi na téhle pohádce tak líbí? Dojemný příběh, majestátní zvířata, opravdu úžasná hudba (Hans Zimmer, Elton John), humor Timona a Pumby, ale především ta nostalgie. Lvího krále bych neoznačila za nejlepší pohádku všech dob, ale ve mě zkrátka probouzí všechny pocity z dětství.

Ratatouille je úžasná pohádka. Já sama bych ho označila za nejlepšá animák, co jsem kdy viděla. Hlavním hrdinou je krysák Remy, který se touží stát kuchařem v pětihvězdičkové restauraci, no není to parádní zápletka? A když se film ještě odehrává v Paříži, je doplněn příjemnou hudbou a vtipnými hláškami? Co víc si přát. Pixar zkrátka ví, jak na to.

S čerty nejsou žerty je rozhodně mou nejoblíbenější českou pohádkou. DVD jsem dostala od táty k narozeninám a od od té doby jsem ho viděla opravdu mnohokrát. Musím vyzdvihnout skvělé herecké obsazení, skvělou písničku Ta naše hospoda, která je podle mě strašně nedoceněná a naprosto legendární hlášky.

Mrtvá nevěsta Tima Burtona je poslední film, který bych ráda zmínila. Byl to jeden ze tří filmů, který jsem měla na svém úplně prvním počítači, takže jsem ho v té době viděla mockrát. I přes četné sledování mě nepřastal bavit, takže musím uznat, že má něco do sebe. Vždycky jsem byla krapet morbidní, takže tématika potěšila. A i po letech se mi líbí zpracování temné viktoriánské doby, příjemná hudba a neotřelý humor.

Líbila se mi i spousta jiných pohádek jako Příšerky s.r.o., Jumanji, Hledá se nemo, Já, padouch, Wall-e, ale k těm se nevracím tak často. Ta výše zmíněna čtyřka je prostě moje srdcovka.

fargo.

18. srpna 2015 v 20:45 | Ela |  Series
Fargo. Napínavý a zábavný seriál, díky kterému jsem přežila týden v chatě uprostřed ničeho.

Příběh se odehrává v Bemidji, poklidném a zasněženém městečku v Minnesotě. Vše se ale změní po příjezdu neznámého cizince. Během několika málo hodin dojde k sérii vražd, jednou z obětí je i náčelník policie. Nejvíce se ale změní život obyčejného pojišťovací agenta, Lestera Nygaarda, který na onoho podívína náhodou narazí v nemocnici...

,,Just one word: Yes or No?"

Seriál vznikl osmnáct let po stejnojmenném filmu a překvapivě byl ještě o chlup lepší. Tahle minisérie, nabitá černým humorem, byla zkrátka brilantní. Hlavní představitel, Billy Bob Thornton, podává vskutku obdivuhodný herecký výkon a Martin Freeman coby ,,uťápnutý" manžílek také příjemně překvapil.

Takže pokud hledáte nějakou příjemnou tragikomedii na večer, vřele doporučuji!

the man who sold the world.

11. srpna 2015 v 18:56 | Ela |  Music
David Bowie. Možná ho znáte jako hudebníka, co nazpíval písničky jako Heroes, Space Oddity, Starman nebo Life on Mars. Možná jste ho viděli ve filmech jako Muž, který spadl na Zemi, My děti ze stanice Zoo, Dokonalý trik nebo Rock ze střední. A možná je to pro vás ten ,,týpek" s bleskem na obličeji, co se maluje a nosí dámské šaty. Tak či onak, tady je o něm článek.

David Bowie | David Bowie. | Pinterest 😍😍

David Robert Jones se narodil 8. ledna 1947 na londýnském předměstí. Svoji hudební kariéru začal jako saxofonista ve školní kapele. Jedna školní rvačka pro něj skončila operací oka, od té doby má poškozenou zornici. Po škole pracoval jako výtvarník a hrál v několika kapelách. Změnil si jméno na David Bowie, protože to jeho se pletlo s Davy Jonesem z Monkees. Jako sólový zpěvák nahrál pár milostných písní a poté se věnoval buddhismu a divadlu.

V roce 1970 vydal desku The Man Who Sold the World, kde je za pomoci elektrické kytary Micka Ronsona vykreslena temná orwellovská vize budoucnosti. Následovalo turné po Spojených státech, na němž se oblékal do vlajících šatů a stylizoval se do stylu švédské herečky Grety Garbo.

V sedmdesátých letech přišel s postavou rockové superhvězy - Ziggym Stardustem. V osmdesátých letech sporupracoval například se skupinou Queen, Mickem Jaggerem nebo Iggy Popem. V roce 2002 vydal album Heaven, ale kvůli zdravotním potížím musel ukončit turné. Roku 2004 ukončil svou hudební kariéru, přestal koncertovat a nahrávat nové desky. Avšak na začátku roku 2013 vydal překvapivě nový singl Where Are We Now? při příležitosti svých šestašedesátých narozenin. O dva měsíce později vydal album s snázvem The Next Day.

,,I always had a repulsive need to be something more than human."

jak se filmy stávají kultem?

6. srpna 2015 v 10:31 | Ela |  Movies
He's wonderful omg Untitled Pinterest

Dlouho mi vrtalo hlavou, proč se tolika lidem (především ženského pohlaví) líbí Johnny Depp, Leonardo DiCaprio, Antonio Banderas nebo George Clooney. Nemyslím si, že jsou oškliví nebo špatní herci. Přesto si ale myslím, že je určitě spousta atraktivnějších, sympatičtějších, ba i lepších herců, proč jsou tedy populární především tihle? Možná už to teď není úplně aktuální a idoly ženských srdcí jsou momentálně jiní, ale nad těmito jsem zkrátka dumala dlouho. Neviděla jsem všechny filmy, ve kterých se objevili, takže nemůžu soudit, ale většinou mě jejich výkon nijak neoslnil. Prostě měli dobrou roli (teď narážím především na DiCapria a Deppa), kterou by zvládl každý ,,průměrný" herec. Pokud jsou vaše názory jiné, ráda si je přečtu dole v komentářích. To je vlastně ten důvod, proč se na toto téma rozepisuji. Nechci se hádat a tvrdit, že tihle herci nestojí za nic (to si ani nemyslím). Jen mě zajímá, co na nich vidíte...

Dále bych chtěla zmínit tři filmy, u kterých taky nechápu, co na nich lidé vidí. Nejsou špatné, ale také nechápu proč až tak oblíbené a dobře hodnocené.

the master of horror, stephen king.

2. srpna 2015 v 18:15 | Ela |  Books
Stephen

Ani už si nevzpomínám, jak a kdy jsem se poprvé dozvěděla o Stephenu Kingovi. Pravděpodobně to bylo v době, kdy se znovu do módy dostal slavný hororový román To. Spousta lidí ze třídy o této knížce mluvila a já si to zkrátka taky chtěla přečíst. Jenže, jak už to tak bývá, jakmile je nějaká kniha (především v malém městě) populární, v knihovně už zkrátka není. A tak jsem si půjčila jedinou ,,kingovku", kterou tam měli, a to Pavučinu snů. Byla jsem unešená. Naprosto se mi líbil styl, kterým byla napsaná. Jednoduše a přesto výřečně. Srozumitelně a barvitě.

Jeho knihy mi ale nikdy nepřišly strašidelné, vlastně jsem nikdy nepochopila, proč býva označován za mistra hororu. Ano, v jeho knihách figuruje smrt, duchové, mimozemšťani, kletby, psychopati a to všechno do hororů patří, ale nikdy mě pořádně nevystrašily. A to jsem některé z nich četla o půlnoci na téměř opuštěné dřevěné chatě uprostřed lesa. Ale i přesto, že mě neděsí, se u nich skvěle bavím. Líbí se mi pasáže, ve kterých King ukazuje, že má podobný hudební vkus jako já. Zmiňuje Boba Dylana, The Beatles, Glenna Millera a další mé hudební oblíbence. Nejvíc mě pobavilo, když si v jedné pasáži v Pavučině snů začal hlavní hrdina zpívat text písničky I Am the Walrus, když spatřil mimozemšťana, podobného slizké lasičce.


Nikoho asi nepřekvapí, že jeho celý život je protkán strachem. Bojí se skoro všeho. Tmy, hadů, pavouků, čísla třináct, krys, slizkých věcí, psychoterapie, neschopnosti psát, znetvoření, uzavřených prostorů, smrti a určitě spousty dalších věcí. A to je vlastně důvod proč píše. Snaha se se svými strachy vyrovnat, překonat je.

Stephen King se narodil 21. září 1947 v Portlandu, v městě ležícím v jižní části amerického státu Maine. Psát začal už velmi brzo, jeho první povídky si kupovala jeho matka. Ve dvanácti letech se svým starším bratrem Davidem psali pro místní noviny. Na střední škole potom s kamarádem Chrisem Chesleyim vydali sbírku 18 povídek. V roce 1964 publikoval dvoudílnou knihu The Star Invaders, ale prvním jeho dílem, které bylo veřejně publikováno, byla povídka I was a Teenage Grave Robber a to v roce 1965. Většina jeho příběhů se odehrává v Maine, kde také strávil většinu svého života a žije tam dodnes. Mezi jeho nejslavnější díla patří To, Misery, Pod kupolí, Carrie, Zelená míle, Vykoupení z věznice Shawshank, Osvícení, Prokletí Salemu...


Já osobně bych Kinga označila za svého nejčtenějšího autora. Přečtla jsem romány Pavučina snů, Temná půle, Zelená míle, Dallas 63, Doktor Spánek, Zhubni, Běh o život, Lunapark, Carrie a povídky 1408, Šroťák, Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank, Děti kukuřice. Přes 4 000 stránek a to rozhodně není konec. Nepředpokládám, že přečtu všechny jeho knihy, protože je jich vážně hodně. Myslím, že jen do češtiny jich bylo přeloženo hodně nad stovku a většina z nich jsou docela bichle.

A co vy? Četli jste něco od Kinga? Jaký je váš názor? Báli jste se při čtení?